I. Metro Budapest - az ajtók záródnak , dur. 6'17''
II. Metro Berlin - dur. 13'01'' '
III. Stuttgart Degerloch / Zacke - dur. 7'43''
IV. Berlínské ulice - dur. 10'46''
V. Stuttgart Rotebühlplatz - dur. 8'56''
VI. Zvuková pohlednice z rezidenční čtvrti Praha 6 - Dejvice 7'52''

Již od dětsví jsem fascinován zvuky okolního prostředí. Již jako dítě jsem se svým otcem chodil na historické jízdy parních vlaků, které jsme někdy i zaznamenávali na přenosný kazetový magnetofon. Když mi bylo asi deset, tak jsem občas o letních prázdninách chodil s tímto vybavením po Jizerských horách a a snažil se zachytit zvuky přírody. Ke konci mých gymnaziálních studií jsem už vlastnil minidisc, který představoval mnohem pokročilejší možnosti záznamu. Až v posledních několika letech již mohu tyto rozličné situace zaznemanávat pokročilou technikou, která umožňuje další zpracování. V průběhu podzimu 2014 jsem se rozhodl podívat se na soubor těchto nahrávek a zpracovat je do řady elektroakustických kompozic. Jedná se o projekty na pomezí soundscapu a musique-concréte. Moc rád bych tímto cyklem vzdal poctu Pierre Henrymu (1927 - 2017), zakladateli mnoha elektronických žánrů.

Jako první vznikla v září 2014 vzpomínka na budapeštské metro - Metro Budapest - az ajtók záródnak (dveře se zavírají). Materiál vznikl během mé návštěvy Budapesti v září 2013. Využívám materiál jak z historické linky M1, tak zvuků linky M2 a M3, kde jezdí jak nové moderní soupravy, tak ještě stále sovětské soupravy EČS a 81-71 z Mytiščinského strojírenského závodu, které jsme znali z i Prahy. U nás již ale byly tyto vozy rekonstruovány do novější podoby.

Druhou kompozicí se v říjnu 2014 se stalo Metro Berlin, materiál jsem nahrál v půlce června při pracovní návštěvě Berlína. Vzhledem k zcela odlišným systémům podvozků oproti metru sovětského typu (Praha, Budapest, Kiev), vydává toto metro při provozu zcela odlišné zvuky, je zpravidla mnohem hlučnější. zvláště při průjezdu oblouku. Tyto průjezdy byly natolik inspirativní, že jsem se je rozhodl rozezvučet též jako alikvotní spektra. Je zde záznam velké části cesty U1 mezi Warschauer Straße a Uhlandstraße.

Třetí skladbou pak mezi vánočními svátky vznikla Stuttgart Degerloch / Zacke zpracovávající nahrávky unikátní ozubené tramvaje (Zacke) mezi stuttgartským Marienplatz a městskou částí Degerloch. Zubačka je umístěna na velmi prudkém svahu. Po protějším svahu jezdí velkou oklikou standardní tramvajové linky. Jízdu a procházku vánočním Stuttgartem jsem si užil o rok dříve. Nejnáročnější byla chůze po staré viniční stezce z Haigstu do centra po zcela namrzlém chodníku. Malébné okolí ale bylo zaslouženou odměnou :).

Čtvrtou částí se v únoru 2015 staly Berlínské ulice vzniklé z materiálu z června 2014. Z mé okružní celodenní cesty po širším centru Berlína vznikly i materiály pro skladbu Berlínské metro. Tentokrát to byla nahrávka školky, která nastupovala do metra na Sophie-Charlotten Platz. Zaujali mě i ruští muzikanti na Alexander Platz. Kromě akordeonu v ukázce hraje i kontrabasová balalajka, zvukově blízká kontrabasu. Na Warschauer Strasse jsem se setkal s menší etnickou kapelou. Navíc se v této části mihnou i berlínské tramvaje a berlínský S-Bahn (konkrétně vlak řady 485).

Materiál pro pátou kompozicí Stuttgart Rotebühlplatz, vzniklou též v únoru 2015, jsem získal ve stejnojmenné podzemní zastávce městských vlaků (označovaných U-bahn, i když normálně jezdí ulicemi) v říjnu předchozího roku. Inspirativní prostředí jsem nahrávat nemohl dlouho, protože jsem byl záhy vykázán horlivým pracovníkem dopravního podniku. Ani mé vysvětlení, že se jedná o umělecký projekt, nestačilo, Až doma jsem byl poučen, že když jsem nahrával na perónu, tedy majetku přepravní společnosti, měl jsem předem písemně žádat vedení příslušného podniku o svolení k této činnosti. Naštěstí snad jsem většinu důležitého stihl zaznamenat. Snad budu příště opatrnější.

V následujícím období vzniklo obrovské množství materiálu z různých měst po celé Evropě, kam jsem zavítal s různými ansámbly. Zpracování si vyžádá velké množství času.

Ačkoliv jsou Dejvice stále označovány jako rezidenční čtvrť a dobrá adresa, radnice Praha 6 v posledních letech soustavně pracuje na pravém opaku. Jak jinak si vysvětlit zničení krásného parku přímo pod našima okny na Evropské ulici, kdy vznikla od jara do podzimu 2013 naprosto zbytná, architektonicky nic neříkající, administrativní budova nazvaná The bloXX, ale co čekat od současné i bývalých radnici, které velel starosta, pozdější ministr životního prostředí, jehož zákony byly neustále vraceny pro přílišnou úlevu developerům. Hlavně, že obrovský pozenek byl prodán za směšnou částku a místo uklidňování dopravně dávno přetíženého Vítězného náměstí došlo ke zvýšení hlučnosti i prašnosti v celém okolí. Zvuková pohlednice z rezidenční čtvrti Praha 6 - Dejvice je tak vzpomínkou na otřesnou stavbu a zničení hezkého parku, pozůstatku prvorepublikové úřednické kolonie... Materiál pro skladbu vznikl od jara do podzimu 2013, skladba po uklidnění mého rozhořčení na přelomu let 2016/17.

Skladby mohou zaznít každá samostatně.

Do budoucna plánuji další kompozice z materiálu z Prahy, Berlína, Stuttgartu, Lille, Kolína nad Rýnem, Turína, Bruselu a dalších měst.

Zpět