V letošním roce nás čeká již pětadvacáté výročí Sametové revoluce. Společně s Michalem Ratajem jsme se tak v letním semestru zabývali kompozicemi věnované k tomuto výročí.

Z událostí kolem 17. listopadu 1989 mám několik vzpomínek. Jako žák první třídy jsem 2. listopadu vyslechl pohádku o hrdiném ruském lidu, který pod vedením chrabrého Vladimira Iljiče Lenina svrhl ukrutného cara. Když o dva týdny později příslušníci veřejné bezpečnosti zbili studenty, pamatuji si, že v u rodičů v práci bylo pozdvižení, protože postižení byli i synové a dcery stranických funkcionářů na vedoucích pozicích. S rodiči jsem byl pak v následujících dnech na Václavském náměstí a pak i na Letné. I když jsem pochopitelně nechápal, co se děje, vnímal jsem, že se děje „něco velkého“. S odstupem času se ale čím dál víc vkrádá myšlenka: byla to revoluce, byla to změna k lepšímu? Nebo byla přežitá ideologie komunismu nahrazená snad ještě škodlivější ideologií neoliberalismu? Vždyť obrovské množství mocných minulého režimu jen převlékla kabát a pokud byli loajální režimu „A“, jsou rázem loajální s režimem „B“. Jistě bylo velkou chybou, že alespoň ti, co byli zodpovědní za perzekuce politických věžňů, nebo se zůčastnili rozkrádání státního majetku, nebyli nijak zvlášť potrestáni. Opravdu je nutné se zamyslet na těmi uplynulými pětadvaceti lety. S příchodem Václava Havla byl národ plný ideálů nového začátku. Kam jsme se ale za tu dobu dostali? Současný marasmus se přesouvá do všech oblastí společnosti. Jak je možné, že se tolik lidí stydí za to, že jsme Češi? Nebo jsme vlastenci jen u hokeje? Je potřeba nějak celou situaci „restartovat“. Ta doba již nastává, nebo už nastala?

V situaci, kterou jsem nastínil výše, jsem se necítil povolaný věnovat tomuto výročí akustickou kompozici. Zaujala mne obsáhlá sbírka zvukových materiálů z archivu Českého rozhlasu a České televize přímo z míst stěžejních listopadových událostí ve své syrové podobě. Kromě řady hesel jsem našel i záznam bití studentů na Národní třídě. Dostal jsem se i k záběrům SNB a StB. Snažil jsem se umělecky uchopit zachycenou skutečnost. Tentokrát využívám poměrně velkého množství GRM-Tools plugin. Jako symbol užívám melodie známé písně Modlitby pro Martu v Martenotových vlnách, která se stala symbolem odporu s okupací vojsky Varšavské smloumy v roxe 1968 a po svém zákazu v normalizačních letech se opět v roce 1989 stala symbolem odporu s vládnoucím režimem. V samotném závěru jsem si půjčil promluvu P. Václava Malého z Václavského náměstí. Vzhledem k tomu, že otázka, jestli ta tolik toužená svoboda přišla, nechávám i svou kompozici otevřenou.

Zpět