Stalo se Slovo opera-oratorium na středověký námět pro sóla, smíšený sbor, recitátory, tanečníky, symfonický orchestr a elektroniku (2012-2014) námět: Mlada Šerých, Jan Fila a P. Petr Beneš CSsR podle středověkých pašijových her |
PrologOpovědník, Adam, Eva, Smrt, Ďábel, Máří Magdalena Opovědník (před scénou do ticha) Tady jsme my, A v bodu, kde a kůží vnímejte, převyprávět umí, Podejte ruce si, Aj, bolest, přátelé, První plot vyrostl Je tahle hranice mezi mnou a mezi vámi, Žasnout jsme, přátelé, A my ho zavřeli, poprvé, Milovat, člověče, víš, co to stojí síly? A místo, abych se Divák, okounil, čumil Dřepnu si do kouta Divadlo nechť se hrá, My víme přece už předem, Nenuťte oči své k přezdvořilému pláči Ten příběh přichází na ostří našich hranic Chce s Vámi prostě být, Smrt Jo, to je strach. Nic není jako dřív Ten tam je ráj, (A vítr nebyl vichr, ale vánek Pojď dál! zve temno, dálka, hloubka, výška... Potíš se hrůzou, Zklidni se: nesmíš, Polib mě. Stiskni Nikdo, nic, ničí, nijak, nikdy, NE. Ďábel Úplně čistě chirurgickým řezem odstranit orgány Země co řítí kdesi Gramaticky obelhána Táhne tě to k Tvojí družce Zapři se a opevni se Já Já Já Tvá záchrana. Máří Magdalena (Zvedni se, zatlač v očích Mami, tys chtěla vždy (Utéci do tmy a usnout Mně se noc otvírá Já nechci sama být Na kraji modlitby narazit na setkání (Jsem hloupá, maličká Že teprv promluví život
Na prahu stojí kdos Má v očích bolest Ale když vpíjím se do tmy Jen krok a začne mu pomáhat fantazie A já v tom celku padám A z ruky zahradníka Vzývají nad strachem lehounké milování. Adame, Marie, má sladká, krásná Paní Mami, i ze švestek může být vinobraní, Mami, je neděle I. dějstvíI. obraz – Getsemanská zahradaOpovědník, Šimon, Petr, Jan, Jakub, Ježíš, Máří Magdalena, Anděl Utěšitel, Jidáš (němá role), vojáci (sbor) Opovědník Lépe když bude sám – jen bychom překáželi Úplně potichu se mu to lépe trpí Snad trochu vzdychneme když vojáci jak supi a pak si oddychnem: ta věc je Pilátova Šimon Petr
Jan mnozí se bojí aby
Jakub do tak intimních věcí
Šimon Petr, Jan, Jakub Máří Magdalena (čte) Deset družiček vzalo si lampy,
Ježíš Máří Magdalena Ale jen některé voněly olejem, pouhých pět. odkud má přijít den, Ježíš Máří Magdalena Ježíš Máří Magdalena Ta není k půjčení, Ženich je tady, Pět tváří Neznám vás, nevidím,
Ježíš
Anděl Utěšitel [Žalm 45] Se zdarem důstojně do boje vyjeď,
Anděl Utěšitel a Ježíš Anděl Utěšitel Ježíš (tanec Marie Matky Boží)
II. obraz – Pilátův soudsbor, Pilát, Šimon Petr, Ježíš, Procula Hlas kohouta (elektronika) sbor za scénou Kohoute, opeřenče, Pilát Vyvětrat, zbavit se té jejich člověčiny, Zbavit se proroka, Ve jménu císaře Šimon Petr Pilát Šimon Petr Ježíš Pilát Procula dav odřel naše zchytralé argumenty chtěli jsme určovat stočeni do koule vznešenost majestát ve snu jsem viděla hrozivě zvednutou rukou INRI lůza Pilát lůza Pilát
III. obraz – Křížová cestarecitátor, sbor, Anděl Utěšitel (za scénou) Křikloun a lůza chudí v duchu plačící žíznící a lačnící čistí tiší Blahoslavení Tvůrci pokoje oni budou potěšeni Boha budou vidět Boha Blahoslavení kdo se nepohorší nad mužem bolesti
Křikloun II. dějství – OčistecĎábel, Kamarádi z mokré čtvrti, Inženýři, Elitáři, Sbor svatých, 4 kamarádi, Ježíš, Izaiáš, Sbor zavržených, dušinky
|
Již na jaře 2012 za mnou přišla má spolužačka z HAMU operní režisérka Mlada Šerých, že by ráda inscenovala středověké pašijové hry, a jestli bych jí k tomu nenapsal hudbu. Téma pašijí a samotných Velikonoc mě ji již dlouho zajímalo, i když má představa se pohybovala spíše v oblasti celovečerního velkopátečního oratoria kombinujícího jak texty evangelií, tak proroků, žalmů a komentářů z pera např. svatého Augustina, svatého Tomáše Aquinského a zahrnující též ohlasy v poesii Bohuslava Reynka, Václava Renče a dalších básníků. Třeba něco takového jednou napíši. Mladin projekt mne ale okamžitě inspiroval. Od začátku bylo jasné, že se bude jednat o vokálně instrumentální jevištní dílo. Do června se nám podařilo shromáždit textové materiály. Naštěstí se většina významných literárních památek našla v citacích v Městské knihovně a v Klementinu. Strávili jsme spoustu času nad starými texty, převážně pak nad Theatrum passionale (Bozkovské pašije), Hrou o třech Mariích, Drkolenským zlomkem a VI. klementinským sborníkem her velikonočních. Zároveň jsme toužili zapojit co nejvíce autentického textu z evangelií. Náš scénář by ale vydal na mnohahodinové dílo, bylo třeba přistoupit k podstatné redukci mimořádně obsažné látky. V červnu 2012 jsem se jako člen Pražských pěvců zúčastnil premiéry oratoria Maria, Vykoupená země Radka Rejška, ke kterému napsal libreto redemptorista P. Petr Beneš CsSR. Poté, co nás Radek Rejšek představil, jsem Otce Petra seznámil s naším projektem. Otec Petr, který zrovna skončil své působení ve Vídni a přesouval se na Svatou Horu nám přislíbil spolupráci. Od léta se měl stát kaplanem ve farnosti Chrámu Nejsvětějšího Srdce Páně na Vinohradech, což plánovanou spolupráci značně usnadnilo. Od podzimu 2012 jsme se s Mladou scházeli s Otcem Petrem nad koncepcí celé opery-oratoria. Strávili jsme utěšené chvilky jak na faře, tak v prostorách Plečnikova chrámu. Záhy se ukázalo, že jsme měli šťastnou ruku s výběrem libretisty. Otec Petr, jakožto zkušený bohemista a germanista, zvolil zcela odlišnou dramaturgickou linii díla. Z námětu středověkých pašijových her nám zůstaly některé postavy (např. Opovědník, Smrt, Ďábel), jinak jsme se těmito nádhernými nechali inspirovat zcela volně. Zůstala i základní struktura Prolog (kde bývá celé vyhnání z ráje a situace těsně poté, následované epizodami ze Starého zákona), I. dějství pojednávající o životě Krista až do jeho ukřižování, II. dějství osvobození Očistce a III. dějství Vzkříšení Páně. Prožíval jsem zřejmě stejné problémy s libretistou, jako všichni mí předchůdci, kteří se pokoušeli o operu. Otec Petr dlouho zvažoval koncepci a proto jsem se k prvním veršům dostal až v lednu 2013. Proto jsem se kromě přípravy k opeře věnoval i jiným dílům. Vznikly tak mj. Dva výjevy z Apokalypsy pro sólové varhany – Hommage a Petr Eben. Odměnou za dlouhé čekání mi však byly krásné texty. Od ledna 2013 pak již texty průběžně docházely a tak jsem na konci listopadu měl hotovu první skicu celého díla. Od prosince 2013 pak došlo během necelých třech měsíců k instrumentaci celé kompozice včetně výroby klavírního výtahu. Ke klasickému divadelnímu orchestru (dřeva po dvou, čtyři lesní rohy, tři trubky, tři trombony, tympány, smyčce) přibyla ještě obsáhlá baterie bicích nástrojů (při natáčení obsluhovaná třemi hráči, při živém provedení pak pěti bubeníky) a klávesové nástroje. Vzhledem k několika dějovým rovinám díla jsem se rozhodl zapojit nástroje odkazující na současnost – Martenotovy vlny, minimoog a dvě elektrické kytary. Nedílnou součástí jsou i vstupy elektroakustické složky rozvržené do klasického quadra. V této složce nepoužívám téměř žádných plugin (jen občas v Bezčasí GRM Tools Shuffling), důležitá je práce s reálným zvukem na způsob musique concréte v prostoru. Partitura opery šla do tisku na počátku března. Velký dík za pomoc patří Josefu Markovi, který se postaral o hladký průběh tisku a výrobu orchestrálních materiálů. Mnohými radami mi pomohl Slavomír Hořínka, jež během dlouhých konzultací odhalil i nejzáludnější notografická úskalí mé partitury. Zároveň bych ještě jednou chtěl moc poděkovat mistru Jaroslavu Šerých za zapůjčení grafiky Ukřižování (1971) do partitury. Nenapadlo by mne, že tento prostý akt byl pravděpodobně jedním z jeho posledních uměleckých počinů mezi námi. Největší dík ale patří panu profesorovi Riedlbauchovi, který se zasloužil neuvěřitelnou měrou o tento projekt, kdy zajistil financování mimo zdroje HAMU, kde o tento projekt nebyl zájem. Též bych rád poděkoval své rodině, která musela trpělivě snášet nervy svého člena během tvorby celého díla.
Synopse Před oponou vystoupí principál – vypravěč. Zpochybní hranici mezi diváky a herci, vyzve k radosti ze života, dotkne se ale i nevyhnutelnosti bolesti a téměř se studem poprosí všechny o ANGAŽOVANOST, protože v příběhu, který se bude hrát a který je zdánlivě notoricky známý, půjde o každého z nás. Po rozhrnutí opony spatříme praotce Adama a pramáti Evu v situaci krátce po vyhnání z Ráje. Stojí na prahu Ráje s očima ve strachu, jemuž se teprve neobratně učí, upřenýma před sebe. Váhají, pokud už znají smysl toho slova, každopádně je to chvíle nehybnosti, které přicházejí vstříc tři nabídky. Nejprve se ozývá Smrt. Strachu z vykročení je zbaví nicota, která obejme vše a předejde i čas jejich stvoření. Nebudou. Ďábel, zneužívaje toho, že i nicota může podnítit strach, upozorňuje na to, co jediné je jisté, člověk sám, bez nikoho jiného, bez pomoci a tudíž bez vztahu – zaručený lék proti bolesti. Třetí hlas není vlastně nabídkou, ale přitakáním strachu a bolesti, skrze nějž opouštíme sebe a tím i svůj strach. Je to hlas Máří, děvčete, které kdesi v prostorově ani časově blíže neurčeném vesnickém stavení svědčí o tom, že za prahem ráje v důvěře vykročení čeká setkání. Zatímco Ďábel a Smrt se přou mezi sebou a usilují přesvědčit o svých argumentech, Máří do sporu nevstupuje, ale její sólo se postupně otvírá v dialog s někým zatím jen v náznaku přítomným. V Getsemanské zahradě, jakési malé, uzavřené obdobě Ráje, prožívá Ježíš Kristus chvíle smrtelné úzkosti, sdílené s člověkem, jehož obzor zavřelo sobectví, strach a smrt. Ježíš je sám, protože ti, kdo jej doprovázejí, byť jsou na místě přítomni, nedokážou s ním sdílet jeho bolest a nasládlými písněmi se snaží zahnat výčitky svědomí. Uzavřená zahrada se otvírá Ježíšovou modlitbou – dialogem. K vyčerpanému Ježíši přichází Anděl Utěšitel. Duchovně nablízku je mu i naději otevřená Máří. Parafráze biblického podobenství o deseti pannách a slova královského žalmu otvírají Ježíšovu úzkost a prosvětlují ji blízkostí Otce. Ježíš stojí před místodržitelem Pilátem. Ten se chce vyvléci z účasti na ději rétorickou otázkou po tzv. objektivní pravdě, za níž neneseme důsledky a která nevyžaduje vztah a nasazení. Procula, jeho žena, vystrašena nočním snem, snaží se jej přesvědčit, že nelze vynést nezúčastněný rozsudek. Pilát si myje ruce a tím se vyřazuje z možnosti příběh dále sdílet. Na druhé straně jeviště ve stejnou dobu Šimon Petr hořce lituje své zbabělosti a zapření účasti na Ježíšově příběhu, slzy jej vracejí do děje a tím do života. Události nabývají spád, v následující křížové cestě dochází k jakési rekapitulaci dějin, soucitu, pomoci, výsměchu, odsouzení, provázení. Děj se odvíjí jako lavina, jež už nemůže dopadnout jinak, pro nás proto, že už vše došlo až tak daleko, že vlastními silami nelze děj zvrátit, pro Ježíše proto, že jeho rozhodnutí milovat do konce je nezvratným důsledkem lásky. Jednotlivé scény – nasazení kříže, pády, tichý souhlas Matky, soucit (Veronika), bezděčná pomoc, která nás vtáhne do děje a zachrání (Šimon z Kyrény), výsměch, nahota … Proti zběsilosti násilí a davu stojí důstojná bolest Matky, prosté lidské účastenství (Veronika, Šimon z Kyrény) a především pevná láska Spasitele. Ježíš na kříži umírá. Současně s pohybem všech věrných očekávajících směrem vzhůru, začíná se horizontálně, v rovině našeho pozemského života vše pohybovat směrem k prázdnému hrobu. Scéna rovněž plná pestrosti, pohybu, až jarmareční hravosti, ale ve zcela jiném duchu, plné, realistické radosti. Ke hrobu směřují ženy, které chtějí pomazat tělo pohřbeného Krista. Narazí na zmatené vojáky, kteří je přesvědčují o tom, že hrob je prázdný. Skutečnost prázdného hrobu, jíž se nejprve zdráhají uvěřit, je potvrzena. Je ráno. Ne nepodobné dnům po stvoření světa, voda, nebe, rostliny, zvířata, zahrada otevřená, s květem prázdného hrobu. Na práh svého domu vychází Máří, rozechvělá očekáváním, krásou jitra, otevřená životu, kterému dává jméno Krista. Ve velkém finále se připojují všichni. Vyhnání, zrada, vloudění se stávají setkáním. P. Petr Beneš CsSR
První nastudování inscenace Podruhé bylo Stalo se Slovo inscenováno v Polsku (pod názvem Stało się Słowo). Na díle byly provedeny drobné úpravy. Kromě několika menších škrtů jsem přistoupil k celkové revizi soundtracku, kdy často bylo třeba mírně zvýšit tempo, aby hudba měla větší spád. Operní studio HAMU provedlo mou operu 9. dubna 2015 zazní opera v Centru Kultury Chrześcijańskiej při farnosti Podwyższenia Krzyża Świętego (Povýšení svatého Kříže) v Kłodzku (mapa), 10. dubna kostele Svatého Mikuláše v Nowe Rudě (mapa) a 11. dubna v kostele Povýšení svatého Kříže v Jelenie Góře (mapa) na festivalu Concerti Pasquali. Tyto prostory jsou mnohem větší, než kostel sv. Šimona a Judy, kde jsme inscenovali světovou premiéru, což mělomít výhodu v prostorové dispozici díla. Velkou pomocí nám byla Ewa Źurakowska. Chtěl bych moc poděkovat mstním organizátorům za polskou stranu, jmenovitě pak Kłodzko: P. Julian Rafałko, Janusz Laska, Nowa Ruda: P. Jerzy Kos a v Jelenia Góra: Graźyna Kolarzyk, P. Andzej Bokiej a Michalina Bienkiewicz. inscenace vedoucí produkce: PhDr. Ludmila Stránská, vedoucí studia TON
|