námět: Mlada Šerých, Jan Fila a P. Petr Beneš CSsR podle středověkých pašijových her
libreto:  P.  Petr Beneš CSsR

Prolog

Opovědník, Adam, Eva, Smrt, Ďábel, Máří Magdalena

Opovědník (před scénou do ticha)
Vítám vás, přátelé,
kdokoli mezi vámi buď vítán stejně,
s úctou a přijímáním.
Odložme tituly a komplexy a rady.
Teď ještě sedíte a doufáte, že tady
strávíte hodinku, aj mnohem víc to bude,
v klidu a pohodě
a potom po zásluze
dáte nám najevo,
zda jsme vás potěšili.

Tady jsme my,
Vy jste se usadili
tam, kde je bezpečno.
Tak jsme se oddělili
jak kdysi světlo,tma
a kontinenty s vodou,
jak ježek od lišky
a vonné květy lípy
od bodlin bodláků
jak mok od svojí pípy.
Tím krásným oddělením
svět se jal rozvíjet
od odlišností sílil.

 A v bodu, kde
se tělo pnulo k ptaní,
byl člověk utvořen,
človíček k zulíbání.
Pohleďte na sebe,
laskejte svoje ruce a nohy zapojte
a zadupejte prudce,
výskněte radostí,
jak kukadla vám svítí,
stříhejte ušima
jak ti,co ještě slyší
přetiché vanutí
kterým jsme přišli k duši,

a kůží vnímejte,
jak to těm vedle sluší
vždyť, moji milení,
nejsme tu přece sami,
¨samotu protrhlo
už Boží přemítání
a člověk člověku jen

převyprávět umí,
s čím chodí po světě
a čím se duše krmí.
a čím se duše krmí.

Podejte ruce si,
to pokud jste tu ve dvou,
a jestli sami jste,
nechte svou touhu sednout
na místo, které vás
Teď třeba trochu bolí.

Aj, bolest, přátelé,
tak skončili jsme u ní.
Když tvořil odlišnost,
myslel jí doplnění,
však brzy začaly se zatahovat stěny
a moje stalo se ne víc už darem tobě.

První plot vyrostl
a v světě jako v hrobě
začli jsme horečně stavět si všude stěny,
zmatení, zrychlení,
oškliví, upocení.

Je tahle hranice mezi mnou a mezi vámi,
je oním tvořením, či oním odmítáním?

Žasnout jsme, přátelé,
nad sebou, světem měli,
dýchat ho, provonět,
prochodit mezi všemi,
měli jsme milovat se srdcem otevřeným.

A my ho zavřeli, poprvé,
pak vždy znova,namísto objetí ztuhli jsme do olova
v obranném postoji:
já, moje, pro mne, sebe,
hranice zavřeli a vyhlásili hrdě:
zde stačí moje já.
A kdyby nestačilo,
odvaž se dotknout mě
a bořit moje dílo.

Milovat, člověče, víš, co to stojí síly?

A místo, abych se
prodíral do světa
jak kůrou stromu datel,
zůstanu na stráži
a budu pozorovatel.

Divák, okounil, čumil
a ironický soudce,
co s nóbl distancí,
když prv si umyl ruce,
glosuje rozkošně, co se to pod ním děje.

Dřepnu si do kouta
a odtud budu směle
odrážet veškeré útoky
a snahy zapojit mne.

Divadlo nechť se hrá,
zabav mne, rozteskni mne
a nechtěj abych se uvnitř
snad zamiloval anebo, Bože můj,
abych se angažoval.

My víme přece už předem,
co teď přijde,
jak vám to podáme,
zda vás to trochu dojme?

Nenuťte oči své k přezdvořilému pláči
a ani mysl svou k přezbožné meditaci,
nekujte pikle, jak odzítřka lépe bude,
co všechno změníte,
jak vše zas lképe půjde.

Ten příběh přichází na ostří našich hranic
a otvírá se nám,
spočívá v darování.
Nechce nic, nežli být přijat,
zapojit se,
chce vstoupit mezi vás,
a nevítaně prudce
rozčeřit usedlost
a morálku a plány.

Chce s Vámi prostě být,
buďte vy, prosím, s námi.

Smrt
Hej, tady, slyšíš,
Uši, hochu, uši,
Ne, to je nos,
Kousek výš,
Neznáš své tělo?
A měl bys poznat duši?
Otevři oči,
Celkem Ti to sluší
Seber se trochu
Snad se nebojíš

Jo, to je strach.
Nauč se nová slova
řív volals na ptáky
Rostliny pojmenoval
Teď tu máš sebe
A dorážejí city
 chtějí jméno mít
Abys je mohl cítit

Nic není jako dřív
Všeho je víc či méně

Ten tam je ráj,
Kdes prostě jenom BYL.

(A vítr nebyl vichr, ale vánek
Vesmír prach
Který tě chladil na spáncích
Byls jeho kouskem
Všude bylo všechno
Napravo nebylo a nebylo ani vpřed
Tvé srdce tlouklo v rytmu ptačích trylků
A svět byl zpěv byl zpěv byl zpěv
A stejná byla Eva,
ne snad někdo jiný
Nebyly čáry které dělily
A bylo blaho
Ani touhy nebyly nebyly nebyly
Teď trochu fouká
Vítr přestal hladit
Za zády zeď z plamenů anděla
Tak vznikla mez
A vzniklo ohlédnutí
Tam je to dříve
Ach jo, přišel čas
Eva je jiná
Boha nevidíte
Neprochází se kolem vašich vnad)

Pojď dál! zve temno, dálka, hloubka, výška...
A tobě se, chlapče, třesou kolena

Potíš se hrůzou,
K tomu ještě dítě
A kam se podít
Co to znamená?

Zklidni se: nesmíš,
nemusíš nic hledat
Nic je vždy tady
Já jsem nic, jsem tvá.

Polib mě. Stiskni
Přestaneš si vadit
Tím polibkem zmizíme ze světa
Vesmír se stočí,
hvězdy v mžiku zhasnou
vyretušují se zvířata
 
ve slově Nic se
 i původ rozplyne.

Nikdo, nic, ničí, nijak, nikdy, NE.

Ďábel
Já Já Já Já
Ty,  brrr, ty nejde přes pysky
Budu ti říkat také Já
Ty já Ty já
Ano Ty já
Adame
Ten hloupý pátý pád
Pojďme mluvit mluvit v nominativech
Já slyšíš Já vidíš
Ani ta slovesa nedají pokoj od ty
Infinitiv nás zachrání
Já slyšet Já první Já jediný
Nominativ infinitiv holé věty beze spojek
Jen se nikam nevztahovat
Žádné aby protože
Ani A Jen tečka.
Velká jak je velký Já!

Úplně čistě chirurgickým řezem odstranit orgány
Co touží po spojení
Narovnat plasticky touhy směrem k já
Zrušit mapy, směry
Cesty

Země co řítí kdesi
Kde tě čeká jenom strach
Ať se točí kam chce sama
Já se točí kolem já

Gramaticky obelhána
Samota je stvrzená.

Táhne tě to k Tvojí družce
Oči míří k jiným Já?

Zapři se a opevni se

Já Já Já              

Tvá záchrana.

Máří Magdalena
Zas sedíš na prahu a jen tak zíráš do tmy
Vezmi si pletení
Sesbírej zbylé drobty
Požehnej slepicím
A zameť zbytky dne
Jdeme spát
Od půldne bylo mi tolik zima
Obloha ležela nad krajem sněhobílá
Mrazí mě v zádech a klouby sotva drží
Jdeme spát, Marie,
Že Tě tě to pořád drží
Sedat tu na prahu nocí
Co dovnitř hrozí
Zanést nám nespání.

(Zvedni se, zatlač v očích
To divné svítání
Které se potom stočí
 v tvém klíně jako dvě
Blažené oči kočky.)

Mami, tys chtěla vždy
Tak rychle zapomenout
Na bídu dne,
Na dřinu napřaženou
Jak ruka smrtící nad střechou naší bídy

(Utéci do tmy a usnout
Než touha přijde slídit
Do snů a nenechá tě zmizet nedotčenou)

Mně se noc otvírá
Když klečím na kolenou
Ze strůčků černé tmy
Se stéká krása slova

Já nechci sama být
Já denně zkouším znova

Na kraji modlitby narazit na setkání

(Jsem hloupá, maličká
A přece cítím, mami,

Že teprv promluví život
Kterýs mi dala)

Na prahu stojí kdos
 A jako kdyby váhal,
Zda vejít dovnitř má a nebo zmizet v sadu

Má v očích bolest
Má v zádech vtisklou zradu

Ale když vpíjím se do tmy
Kterou se umně kryje

Jen krok a začne mu pomáhat fantazie
Vzpomínka ve které se
jméno Adam
Proplétá s hvězdami

A já v tom celku padám
Až na dno paměti

A z ruky zahradníka                                                                                            
Přebírám vinný štěp
A slova jako z lýka

Vzývají nad strachem lehounké milování.

Adame, Marie, má sladká, krásná Paní

Mami, i ze švestek může být vinobraní,

Mami, je neděle
A zpozdilo se spaní

I. dějství

I. obraz – Getsemanská zahrada

Opovědník, Šimon, Petr, Jan, Jakub, Ježíš, Máří Magdalena, Anděl Utěšitel, Jidáš (němá role), vojáci (sbor)

Opovědník
Sestry a bratři a přátelé moji milí
Pán se teď pohrouží na chvíli do modlitby
možná mu zbělá tvář – uberte reflektory
soucitně pohlédne – a svačinu vám zdvojí
fontánu na dvoře mohl by přejít suchý
Trápí –li nemoc vás – snad zahojí vám strupy

Lépe když bude sám – jen bychom překáželi
bude mít jednání s Otcem a archanděly

Úplně potichu se mu to lépe trpí

Snad trochu vzdychneme když vojáci jak supi
k němu se nakloní - k živému masu Boha

a pak si oddychnem: ta věc je Pilátova

Šimon Petr
Než slunce zase vyjde
a osvítí náš kraj
a novou možnost najde
jak dojít kousek dál
než zase ztrmáceni
budeme muset vstát
Pojďme se, bratři, modlit
teď ani nápad spát

Jan
Slunce i bez nás vyjde
i vítr vane sám
co bylo zase bude
kdo mlád byl bude stár
proč stále všechno řešit
proč stále hlídat dům
pusťme se reality
a poddejme se snům

mnozí se bojí aby
je nepřepadly sna
my usínáme rádi
bloud kdo se nevyspí

Jakub
Cikády jeho uši
pohladí místo nás
nos polechtají růže
motýlí křídla hmat
vlahá země mu něžně
obejme kolena
a mrakem zahaleni
s otcem jen sami dva

do tak intimních věcí
se přítel nemá plést

Šimon Petr, Jan, Jakub
Zavřeme chvilku oči
nechme se spánkem nést

Máří Magdalena (čte)
Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost.

Deset družiček vzalo si lampy,
aby svítily ženichovi.
Den se měl narodit z oleje v lampách.

Ježíš
Smutná je duše má, až k smrti.
Zůstaňte zde a bděte se mnou.

odkud má přijít den,
když zbylých pět jde s prázdnou?

Ježíš
To jste nemohli jedinou hodinu bdít se mnou?

Máří Magdalena
Vstaňte, rozžněte,
ženich jde,
světlo chce.

Ježíš
Bděte a modlete se.

 Máří Magdalena
Pět má v dlaních jen tmu.
O lásku teď prosí.
Půjčte ji,
půjčte ji.

Ta není k půjčení,
vždycky je celá.

Ženich je tady,
rozsviťte,
svítá, svítá!

Pět tváří
září
pět tváří hasne.

Neznám vás, nevidím,
nemáte tvář.

Ježíš
Smutná je duše má, až k smrti.
Otče, otče, ne jak já, ale jak Ty chceš

Anděl Utěšitel [Žalm 45]
Ty nejkrásnější ze synů lidských,
z tvých rtů se line milost,
proto ti Bůh navěky žehná.

Se zdarem důstojně do boje vyjeď,
za pravdu, mírnost, spravedlnost.

Anděl Utěšitel a Ježíš
Slyš, dcero, pohleď, nakloň své ucho,
zapomeň na svůj lid, na otcův dům,
neboť král touží po tvé kráse

Anděl Utěšitel
Miluješ spravedlnost, nenávidíš zvůli,
proto tě pomazal Bůh tvůj
olejem veselí,
z paláců zdobených slonovou kostí
hra strun zní pro radost tobě.

Ježíš
Královská dcera v celé své slávě již čeká uvnitř,
v zářivém oděvu vedou ji ke králi,
v radostném jásotu vstupuje v královský palác.

 (tanec Marie Matky Boží)

II. obraz – Pilátův soud

sbor, Pilát, Šimon Petr, Ježíš, Procula

Hlas kohouta (elektronika)

sbor za scénou
Ostře se otvírá den.
Na hraně zobáku vychází slunce.
Tma se přehoupla za oční jamky.
Sny chvíli balancují,
pak se vzdají rozumu.
Stočené budou čekat pod kořeny stromů.
Domů
se vrací andělé i běsi.
V jistotě světla
je tvrdě rozeznat
pravdu a lež.
Shovívavé spolčení
protrhl ptačí zpěv.
Je třeba vstát a rozhodnout se.
Znova.
Volá nás k přímosti
sveřepost kohoutova.

Kohoute, opeřenče,
bratříčku andělů,
příbuzný spárnatců,
šalbo přebarevná,
pýcho vtělená,
hospodáři přestarostný,
herolde začátku,
trubači skončených přání,
záchrano vrávoravců,
Druhu Jóbův.
Z hnojiště vznešeně začínáš den.

 Pilát
 Ve jménu Augustově,
ve jménu božského císaře,
ve jménu racionality,
vznešenosti a řádu,
ve jménu moci,
která si právo dává,
ve jménu příkazu,
ve jménu činu
začněme dnešní soud.
Když už to musí být
a pravý úředník se pověrami špiní
rychle a septicky
zbavme se toho býlí
co ruší majestát
vznešené nehybnosti
smrdí to po lůze, po jejich pobožnosti.

Vyvětrat, zbavit se té jejich člověčiny,
a toho člověka,
který si říká král.

Zbavit se proroka,
aby svět nedoufal,
že mimo zákona jej ještě něco spasí.

Ve jménu císaře
odveďme čistou práci!

Šimon Petr
Pane,
ušima otevřenýma ptačím zpěvem
lituje Petr
hluchý k Tvojim slovům.
Slýchal jsem o moci
a pokoru jsem přeslech´
slýchal jsem o slávě
a boltci jako osel chytal jsem nadšeně
slabiky svého jména,
když davy jásaly:
to je ten, co je s ním.
Když ale včera zvolala malá žena:
to je ten, který s ním zvěstoval království,
sklopil jsem uši
a neslyšel to ticho,
kterýms mě miloval
a nevyčítal pranic.
Mé uši, Pane, litují,
a chtějí teď slyšet
 i nejtišší Tvé přání.
Promluv mi do uší
 a dej jim správně slyšet.
Petr Tě miluje,
však má strach Ti to říci.
šeptej mu, prosím,
že miluješ ho Ty.

Pilát
Ty jsi tedy král?

Šimon Petr
Syn Boží

Ježíš
Já jsem!

Pilát
Ve jménu císaře!

Procula
Kámen se spustil
a smete s sebou jiné
kolo se točí
ještě si namýšlíme
že hýbeme jím my

dav odřel naše zchytralé argumenty
na barvu hladové
potupy lačné krve

chtěli jsme určovat
chtěli jsme zkrotit druhé
zvládnout je studenou elegancí moci

stočeni do koule
tvoříme nahou hlavu
kterou si dějiny
kopají jako míčem

vznešenost majestát
studená prázdná slova

ve snu jsem viděla
jak ruka hrnčířova
zhnětla nás v hroudu
beztvaré mastné hlíny
ze vznešených slov
tečou nám v koutcích sliny

hrozivě zvednutou rukou
chtěls nadiktovat
konečný rozsudek
však jeho chladná slova
vznesla se nad polem
posetým mršinami
kol hlavy krále
sedla jak drahokamy
ta čtyři písmena
jež zkřížila tvé plány

INRI
INRI
INRI

lůza
Ukřižuj ho!

Pilát
Ecce Homo!

lůza
Ukřižuj ho!

Pilát
Manus meas lavo…

III. obraz – Křížová cesta

recitátor, sbor, Anděl Utěšitel (za scénou)

Křikloun a lůza
1. zastavení Už ho veeedouou!

Křikloun
2. zastavení Blázen, on katanům nastavil záda.
3. zastavení Opilec, klátí se, ochmelka, padá.

4. zastavení (jen hudba)

Šimon z Kyrény
5. zastavení Já mám své roky, své zvyky.

Křikloun
6. zastavení Bláznivá ženská, ona s ním cítí.

Veronika
Blahoslavení

chudí v duchu plačící

žíznící a lačnící

čistí tiší

Blahoslavení

Tvůrci pokoje

oni budou potěšeni
oni dostanou zemi
budou nasyceni

Boha budou vidět Boha

Blahoslavení

kdo se nepohorší

nad mužem bolesti

Křikloun
7. zastavení Ještě se za mnou budeš plazit, budeš plazit.
8. zastavení Děti z tý hrůzy budou v noci bláznit.

Křikloun a lůza
9. zastavení Tři kráááát – a dost!
10. zastavení Hanba! Nahota nedotčená!
11. zastavení Přibij ho pořádně, ať strachem zezelená!

Křikloun
12. zastavení Uprchl, zmizel nám, do ticha padá! Zrada!

II. dějství – Očistec

Ďábel
Á, co páni z mokré čtvrti,
jak se jim tu daří?
Odpovězte hnedle svému hospodáři:

Jak je vám tady?                           

Kamarádi z mokré čtvrti
nemusíme vědět

Ďábel
Máte se rádi?

Kamarádi z mokré čtvrti
Tos nám ještě neřek.

Kamarádi z mokré čtvrti
Nějaké plány?                 

Sbor
Honba za ocasem.

Ďábel
Nejbližší přání?:                            

Kamarádi z mokré čtvrti
Pivo, zelí s masem.

Ďábel
Nejlepší místo?                

Kamarádi z mokré čtvrti
Peklo all inclusive

Ďábel a Kamarádi z mokré čtvrti
Ach, moji milí, bylo někdy líp?

///

Ďábel
A co páni inženýři, stvořitelé blaha.

Inženýři
Okrajujejm všechno, co se vejít zdráhá.

Ďábel
Nejlepší činnost?

Inženýři
Změna v stálém kruhu.

Ďábel
Co s emocemi?                

Inženýři
Nepřísluší druhu.

Ďábel
Shovívavost s chybou?

Inženýři
Jenom šibenice.

Ďábel
Co když někdo trpí?

Inženýři
Chyba v mechanice.

Ďábel
Nejlepší místo?               

Inženýři
Peklo bez odchylky

Ďábel a Inženýři
Jak rád, kmocháčkové, slyším tyhle trylky.

///

Ďábel
A, mí elitáři, vyvolené hlavy
S vámi nemám práci,
Peklem jste si sami.

Nikdy nechci zažít?        

Elitáři
Být pod jednou střechou
S těmi co maj mozek srovnatelný s blechou.

Ďábel
A co se samotou?                          

Elitáři
Sám sobě se dvořím.

Ďábel
Schody k druhým lidem?              

Elitáři
Jedním gestem zbořím.

Ďábel
Srdce někdy buší?                       

Elitáři
Když tak pozoruji,
jak nápadně všechny lidi převyšuji.

Ďábel
Co je vaší metou?                         

Elitáři
Mít peklo jen svoje.

Ďábel a Elitáři
Moje eminence, máme vlastní zdroje!

Kamarád 1
Támhletou dírou něco profukuje!
Nohy to strká před vlasatou hlavou.
Podivně voní, čistou člověčinou,
Brr, dotkl se mě,
Koukej s mojí špínou
je náhle amen
Kruci, ruka bílá,
Co mi to trvalo, než se tu ušpinila.

Kamarád 2
Nemluví, nezpívá, jenom na nás hledí.
U srdce to hřeje, v očích mě to svědí.
Až se mi chce bulet,
Kluci, to je úlet.

Kamarád 3
A na druhý straně,
Tam co Lazar šťastně
s Abrahámem žvatlá,
David skládá básně,
Náhle všichni vstávaj,
Větřej jako ohař,
Když zachytne stopu.
Jen ho pane odvaž,
Plnej blaženosti vběhne do polí.

Kamarád 4
Izaiáš starej  něco drmolí!

Izaiáš [Iz 35,1n]
Poušť a suchopár se rozveselí,
rozjásá se pustina
a rozkvetet kvítím.
Bujně rozkvete,
radostně bude jásat a plesat.

Dodejte síly ochablým rukám,
pevnosti kolenům klesajícím.
Řekněte nerozhodným srdcím:
Buďte rozhodní, nebojte se!
Hle Váš Bůh přichází.

Sbor svatých [Žalm 124]
Unikli jsme jako ptáče
z ptáčníkovy léčky.
Osidlo je protrženo.
Unikli jsme, unikli!

Protisbor těch, co zůstávají:
Lidi, nic to není,
Bábám se zdaj sny.
My si vystačíme,
Ten k nám nepatří.
A když jdete za ním,
Prosím jděte si,
A zavřete dveře!
To jsou moresy!

III. dějství – Prázdný hrob

Anděl Utěšitel, ženy u hrobu, vojáci,

Anděl Utěšitel
…

1. žena:
Vzalas dost mazání?
to jeho krásné tělo
zaslouží provonět,
tak jako probolelo
každičkou útrapu
těch našich vetchých srdcí.

2. žena
Celou noc měla jsem v myšlenkách
jak byl s námi.
Jak ráno přicházel
jako by z velké dáli,
a přec tak blízko byl,
když jsme s ním posnídaly

3. žena
A chleby chutnaly
po otevřeném poli
tak mocně svobodně,
že jsme pak vždycky chtěly
jenom ty chleby jíst.
A jeho oči hřály.

2. žena
Raději bych mu šla
na svatbu jako králi,
růže mu prostřela pod nohy,
které s námi
nazpátek prošly
všechna ta místa,
kde jsme se dříve bály,
rány se hojily a zacelily šrámy ...

1. voják
Kuš, baby bláznivý,
kde jste se tady vzaly?

1. žena
Á, páni vojáci
Kampak tak polekáni?
Stát, s námi nazpátek,
proč tolik pospíchání?

2. žena
Mrtvý neuteče,
 a  zaslouží si aby
byl apsoň pohřbený
jak na toho se sluší,
kdo Boha miloval
a pomoh naší duši
povyrůst, poskočit.

2. voják
Kuš, pověrčivý husy!
Není tam, totiž je,
totiž tam kde měl ležet
jak to říct neleží,
nemá cenu tam běžet!

1. žena
Mluv, chlape necudná,
neměl si ho líp hlídat?
Vypil jsi trochu moc,
měli vás dříve střídat.
Třepeš se v kolenou
jak lupen v listopadu.
Kde by byl?
Povězte - a hlavně žádnou zradu.

2. voják
Ženský si ohlídaj toho,
co milovaly.
Čelem vzad vojáci!
ke skále pojďte s námi.

1. voják
To za nic na světě,
kdybyste slibovaly
polibků plný koš ...

2. žena
S tebou bysme si daly!

2. voják
Není tam, slyšíte.
Líp byste nehlídaly
Na nás je spoleh,
stáli jsme u té skály
jak svíčky hořící!

1. a 2. žena
A tmu jste uhlídali!!!

3. žena
Není tady, vzali mého Pána!

Anděl Utěšitel
….

(proměna – na prahu dne)

Máří Magdalena
Ráno. Z nebe se sype světlo.
Zmrzlá tráva pod chodidly zvoní.
Tak prázdno mám v hlavě.
Tak čisto.
Modlitba kohouta vyhnala stíny.
Jakoby jinak vchází mi do očí
rozměry dvora, plotu, barva hlíny,
z níž za pár dní
sluncem podpírány
první klíčky květů vyskočí
udiveny do náruče roztouženého vzduchu.

A bude čas, kdy čekání začne
dostávat podobu
a touha bude povolána jménem.

V srdci nosím tolik tázání,
že ho nelze ani na chvíli zavřít.

V nekonečnu zvuků a obrazů
vyvstává cesta
která vede domů
Ze smutku stmívání,
ze strachu samoty
z roztroušené písně

začne se zvedat znova
postava plná srdce

z náručí milencova
pevná a svobodná
napjatá z naplnění

do nebe pohlédnu
a budu vděčná zemi

že nese kroky mé
že vrůstá do mých nohou
že v ní smím kořenit

že moje sny se mohou
ve větvích usadit
a dokonce nést plody

že ze všech slzí mých
se staly proudy vody
která pod zemí míří až ku prameni

a když s ním splyne
v radostném pozdravení
ve zpěvu skřivanů
protrhne zapomnění

 a naráz poznáme,
že láska drží zemi.
KŘEHCE A JISTĚ.

Kriste!

Všichni
Kriste!

Tomu, kdo zvítězí, dám hvězdu jitřní,
tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze skryté many,
dám mu bílý kamének s jeho novým jménem,
které nikdo nezná,
než ten komu patří,
tomu, kdo zvítězí, dám bělostný šat,
bolesti a smrti nemusí se bát.

Již na jaře 2012 za mnou přišla má spolužačka z HAMU operní režisérka Mlada Šerých, že by ráda inscenovala středověké pašijové hry, a jestli bych jí k tomu nenapsal hudbu. Téma pašijí a samotných Velikonoc mě ji již dlouho zajímalo, i když má představa se pohybovala spíše v oblasti celovečerního velkopátečního oratoria kombinujícího jak texty evangelií, tak proroků, žalmů a komentářů z pera např. svatého Augustina, svatého Tomáše Aquinského a zahrnující též ohlasy v poesii  Bohuslava Reynka, Václava Renče a dalších básníků. Třeba něco takového jednou napíši. Mladin projekt mne ale okamžitě inspiroval. Od začátku bylo jasné, že se bude jednat o vokálně instrumentální jevištní dílo. Do června se nám podařilo shromáždit textové materiály. Naštěstí se většina významných literárních památek našla v citacích v Městské knihovně a v Klementinu. Strávili jsme spoustu času nad starými texty, převážně pak nad Theatrum passionale (Bozkovské pašije), Hrou o třech Mariích, Drkolenským zlomkem a VI. klementinským sborníkem her velikonočních. Zároveň jsme toužili zapojit co nejvíce autentického textu z evangelií. Náš scénář by ale vydal na mnohahodinové dílo, bylo třeba přistoupit k podstatné redukci mimořádně obsažné látky.

V červnu 2012 jsem se jako člen Pražských pěvců zúčastnil premiéry oratoria Maria, Vykoupená země Radka Rejška, ke kterému napsal libreto redemptorista P. Petr Beneš CsSR. Poté, co nás Radek Rejšek představil, jsem Otce Petra seznámil s naším projektem. Otec Petr, který zrovna skončil své působení ve Vídni a přesouval se na Svatou Horu nám přislíbil spolupráci. Od léta se měl stát kaplanem ve farnosti Chrámu Nejsvětějšího Srdce Páně na Vinohradech, což plánovanou spolupráci značně usnadnilo. Od podzimu 2012 jsme se s Mladou scházeli s Otcem Petrem nad koncepcí celé opery-oratoria. Strávili jsme utěšené chvilky jak na faře, tak v prostorách Plečnikova chrámu. Záhy se ukázalo, že jsme měli šťastnou ruku s výběrem libretisty. Otec Petr, jakožto zkušený bohemista a germanista, zvolil zcela odlišnou dramaturgickou linii díla. Z námětu středověkých pašijových her nám zůstaly některé postavy (např. Opovědník, Smrt, Ďábel), jinak jsme se těmito nádhernými nechali inspirovat zcela volně. Zůstala i základní struktura Prolog (kde bývá celé vyhnání z ráje a situace těsně poté, následované epizodami ze Starého zákona), I. dějství pojednávající o životě Krista až do jeho ukřižování, II. dějství osvobození Očistce a III. dějství Vzkříšení Páně.

Prožíval jsem zřejmě stejné problémy s libretistou, jako všichni mí předchůdci, kteří se pokoušeli o operu. Otec Petr dlouho zvažoval koncepci a proto jsem se k prvním veršům dostal až v lednu 2013. Proto jsem se kromě přípravy k opeře věnoval i jiným dílům. Vznikly tak mj. Dva výjevy z Apokalypsy pro sólové varhany – Hommage a Petr Eben. Odměnou za dlouhé čekání mi však byly krásné texty. Od ledna 2013 pak již texty průběžně docházely a tak jsem na konci listopadu měl hotovu první skicu celého díla. Od prosince 2013 pak došlo během necelých třech měsíců k instrumentaci celé kompozice včetně výroby klavírního výtahu. Ke klasickému divadelnímu orchestru (dřeva po dvou, čtyři lesní rohy, tři trubky, tři trombony, tympány, smyčce) přibyla ještě obsáhlá baterie bicích nástrojů (při natáčení obsluhovaná třemi hráči, při živém provedení pak pěti bubeníky) a klávesové nástroje. Vzhledem k několika dějovým rovinám díla jsem se rozhodl zapojit nástroje odkazující na současnost – Martenotovy vlny, minimoog a dvě elektrické kytary. Nedílnou součástí jsou i vstupy elektroakustické složky rozvržené do klasického quadra. V této složce nepoužívám téměř žádných plugin (jen občas  v Bezčasí GRM Tools Shuffling), důležitá je práce s reálným zvukem na způsob musique concréte v prostoru.
Od podzimu 2013 jsme zahájili přípravy na inscenování skladby. Velkými pomocníky nám byli naši pedagogové prof. Václav Riedlbauch, o. as. Martin Otava a za pěvecké oddělení pak doc. Ivan Kusnjer. 

Partitura opery šla do tisku na počátku března. Velký dík za pomoc patří Josefu Markovi, který se postaral o hladký průběh tisku a výrobu orchestrálních materiálů. Mnohými radami mi pomohl Slavomír Hořínka, jež během dlouhých konzultací odhalil i nejzáludnější notografická úskalí mé partitury.

Zároveň bych ještě jednou chtěl moc poděkovat mistru Jaroslavu Šerých za zapůjčení grafiky Ukřižování  (1971) do partitury. Nenapadlo by mne, že tento prostý akt byl pravděpodobně jedním z jeho posledních uměleckých počinů mezi námi.
Poslední březnový týden jsme strávili ve studiu plzeňského Rozhlasu, kde jsme s Plzeňskou filharmonií natočili společně s Robertem Kružíkem a Františkem Mackem orchestrální party celé opery. Protože jsme zápasili s klavíristy, kdy původně objednaní interpreti onemocněli, spoustu partů, zvláště těch cembalových, jsem si musel zahrát sám. Doma v Praze na HAMU od půlky dubna jsme ve školním studiu postupně natáčeli s Pražskými pěvci sborové party a úplně naposledy pak s Ivanem Borešem a Jardou Pokorným kytarové party a též Drahošem Gricem varhany. Obrovský dík patří pak Ondřejovi Urbanovi za neuvěřitelnou trpělivost s interprety, kterým někdy při dlouhých natáčení selhávaly nervy. Náročné byly i operace s minimoogem. Tento vskutku pravěký analogový syntetizér (uslyšíte ho v Očistci) má pro nezkušeného hráče značně komplikované ovládání, dosti odlišné od jeho dnešních nástupců. Syrový zvuk tohoto jednohlasého nástroje je však nenahraditelný, jeho nástupci byli pro mne z estetického hlediska zcela nepoužitelní. Poslední operace se skladbou pak probíhaly v naší zvukové laboratoři,  kde bylo třeba doladit jak vstupy elektroniky, tak některé virtuální nástroje.

Největší dík ale patří panu profesorovi Riedlbauchovi, který se zasloužil neuvěřitelnou měrou o tento projekt, kdy zajistil financování mimo zdroje HAMU, kde o tento projekt nebyl zájem. Též bych rád poděkoval své rodině, která musela trpělivě snášet nervy svého člena během tvorby celého díla.

Synopse

Před oponou vystoupí principál – vypravěč. Zpochybní hranici mezi diváky a herci, vyzve k radosti ze života, dotkne se ale i nevyhnutelnosti bolesti a téměř se studem poprosí všechny o ANGAŽOVANOST, protože v příběhu, který se bude hrát a který je zdánlivě notoricky známý, půjde o každého z nás.

Po rozhrnutí opony spatříme praotce Adama a pramáti Evu v situaci krátce po vyhnání z Ráje. Stojí na prahu Ráje s očima ve strachu, jemuž se teprve neobratně učí, upřenýma před sebe. Váhají, pokud už znají smysl toho slova, každopádně je to chvíle nehybnosti, které přicházejí vstříc tři nabídky. Nejprve se ozývá Smrt. Strachu z vykročení je zbaví nicota, která obejme vše a předejde i čas jejich stvoření. Nebudou. Ďábel, zneužívaje toho, že i nicota může podnítit strach, upozorňuje na to, co jediné je jisté, člověk sám, bez nikoho jiného, bez pomoci a tudíž bez vztahu – zaručený lék proti bolesti. Třetí hlas není vlastně nabídkou, ale přitakáním strachu a bolesti, skrze nějž opouštíme sebe a tím i svůj strach. Je to hlas Máří, děvčete, které kdesi v prostorově ani časově blíže neurčeném vesnickém stavení svědčí o tom, že za prahem ráje v důvěře vykročení čeká setkání. Zatímco Ďábel a Smrt se přou mezi sebou a usilují přesvědčit o svých argumentech, Máří do sporu nevstupuje, ale její sólo se postupně otvírá v dialog s někým zatím jen v náznaku přítomným.

V Getsemanské zahradě, jakési malé, uzavřené obdobě Ráje, prožívá Ježíš Kristus chvíle smrtelné úzkosti, sdílené s člověkem, jehož obzor zavřelo sobectví, strach a smrt. Ježíš je sám, protože ti, kdo jej doprovázejí, byť jsou na místě přítomni, nedokážou s ním sdílet jeho bolest a nasládlými písněmi se snaží zahnat výčitky svědomí. Uzavřená zahrada se otvírá Ježíšovou modlitbou – dialogem. K vyčerpanému Ježíši přichází Anděl Utěšitel. Duchovně nablízku je mu i naději otevřená Máří. Parafráze biblického podobenství o deseti pannách a slova královského žalmu otvírají Ježíšovu úzkost a prosvětlují ji blízkostí Otce.

Ježíš stojí před místodržitelem Pilátem. Ten se chce vyvléci z účasti na ději rétorickou otázkou po tzv. objektivní pravdě, za níž neneseme důsledky a která nevyžaduje vztah a nasazení. Procula, jeho žena, vystrašena nočním snem, snaží se jej přesvědčit, že nelze vynést nezúčastněný rozsudek. Pilát si myje ruce a tím se vyřazuje z možnosti příběh dále sdílet. Na druhé straně jeviště ve stejnou dobu Šimon Petr hořce lituje své zbabělosti a zapření účasti na Ježíšově příběhu, slzy jej vracejí do děje a tím do života.

Události nabývají spád, v následující křížové cestě dochází k jakési rekapitulaci dějin, soucitu, pomoci, výsměchu, odsouzení, provázení. Děj se odvíjí jako lavina, jež už nemůže dopadnout jinak, pro nás proto, že už vše došlo až tak daleko, že vlastními silami nelze děj zvrátit, pro Ježíše proto, že jeho rozhodnutí milovat do konce je nezvratným důsledkem lásky. Jednotlivé scény – nasazení kříže, pády, tichý souhlas Matky, soucit (Veronika), bezděčná pomoc, která nás vtáhne do děje a zachrání (Šimon z Kyrény), výsměch, nahota … Proti zběsilosti násilí a davu stojí důstojná bolest Matky, prosté lidské účastenství (Veronika, Šimon z Kyrény) a především pevná láska Spasitele. Ježíš na kříži umírá.
Zatímco kolem kříže se rozprostírá ticho, pro některé definitivní, pro jiné plné příslibu, v dolních patrech dějin i našeho vědomí, v říši zemřelých rozehrává se téměř karnevalově pestrá scéna. Propuká tu hluboká lidská potřeba odmocnit nejzávažnější lidské věci ironií, hrou, humorem až šibeničním. Zemřelí jsou drženi v bezvýchodném vězení čerty s téměř pohádkovými, lidovými rysy. Roj těl, barev, kostýmů. Výsměch smrti, který je ale v podstatě jen zoufalým potvrzením její síly. Skutečný Ďábel je přítomen nenápadně, chladně, zdánlivě nezúčastněně. Zdá se, že mnoha přítomným je jistota daná bezvýchodností téměř příjemná, utvrzují se ve své nadřazenosti, která nepotřebuje druhé, chladné racionalitě, v níž nemá místo znejistění, v chalupářské idyle malého, ale našeho domova. Jsou tu ale i ti, kteří nepřestávají doufat a nenechají se svést k tomu, aby tento stav pokládali za definitivní a v podstatě přijatelný. Namísto všeobecného „klídku“ roste v nich nepokoj. Něco se chystá. Prorok Izaiáš slavnostně vzývá Spasitele, odpovědí je mu vulgární veselí těch, kteří nikoho takového nepotřebují. V duších očekávajících ale jeho slova vzbuzují stále větší a větší radost. Branami pekla vstupuje Ukřižovaný. Většinou až do konce výstupu nezpozorován. Uprostřed téměř opilého maloměšťáckého veselí jsou v tichu vyváděni směrem vzhůru ti, kdo doufat nepřestali.

Současně s pohybem všech věrných očekávajících směrem vzhůru, začíná se horizontálně, v rovině našeho pozemského života vše pohybovat směrem k prázdnému hrobu. Scéna rovněž plná pestrosti, pohybu, až jarmareční hravosti, ale ve zcela jiném duchu, plné, realistické radosti. Ke hrobu směřují ženy, které chtějí pomazat tělo pohřbeného Krista. Narazí na zmatené vojáky, kteří je přesvědčují o tom, že hrob je prázdný. Skutečnost prázdného hrobu, jíž se nejprve zdráhají uvěřit, je potvrzena. Je ráno. Ne nepodobné dnům po stvoření světa, voda, nebe, rostliny, zvířata, zahrada otevřená, s květem prázdného hrobu. Na práh svého domu vychází Máří, rozechvělá očekáváním, krásou jitra, otevřená životu, kterému dává jméno Krista. Ve velkém finále se připojují všichni. Vyhnání, zrada, vloudění se stávají setkáním.

P. Petr Beneš CsSR

První nastudování
režie: Mlada Kyovská-Šerých
choreografie: Adéla Petáková
scénografie: Prokop Vondruška
kostýmy: Dominka Lippertová
lightdesign: Jan Komárek
ozvučení prostoru: Josef Pecha
zvukový záznam: Plzeňská filharmonie, dirigenti Robert Kružík a František Macek; Pražští pěvci, sbormistr Stanislav Mistr, Magdaléna Malá (soprán sólo), Drahoslav Gric - varhany, Ivan Boreš - elektrická kytara, Jaroslav Pokorný - baskytara, Jan Fila - cembalo, klavír, minimoog, ruchy, elektroakustická složka
hudební režie: Michael Fojtů, Jiří Pohnán, Sylva Stejskalová, prof. Václav Riedlbauch
režie zvuku a mix: Jan Košulič, Jaroslav Pokorný, Michal Sýkora, Ondřej Urban, Martin Punkas
střih zvukového záznamu: Michal Sýkora, Jaroslav Pokorný

inscenace
dirigenti: Robert Kružík a František Macek pod vedením Norberta Baxy
režie: Mlada Kyovská-Šerých pod vedením Martina Otavy
hudební příprava: Jan Snítil, Norbert Baxa a Jan Fila

osoby a obsazení
Máří Magdalena: Zdeňka Vaculík-Erlebachová, Hana Dobešová
Ježíš: Michal Bragagnolo, Václav Cikánek
Anděl Utěšitel: Petra Havránková
Šimon Petr: Andrej Beneš, Michael Skalický
Jan: Jakub Turek, Václav Cikánek
Jakub: Jan Janda, Lukáš Sládek
Pilát: Vít Nosek
Smrt: Magdaléna Malá, Eva Kývalová
Veronika: Ema Katrovas, Lucie Laubová
Procula: Jana Prouzová, Tereza Hořejšová, Ema Katrovas
Izaiáš: Matúš Mazár, Andrej Beneš
Šimon z Kyrény: Jan Janda, Lukáš Sládek
Adam: Adam Krátký, Lukáš Bařák
Eva: Lucie Plachá, Lucie Charouzová, Tereza Kerle
Maria Matka Boží: Lucie Plachá, Lucie Charouzová, Tereza Kerle
Ďábel: Matěj Kohout
Opovědník: Radek Pokorný
Křikloun: Lukáš Bařák, Matúš Mazár
1. žena: Lucie Vagenknechtová
2. žena: Jana Prouzová
3. žena: Ema Katrovas
1. voják: Lukáš Bařák, Matúš Mazár
2. voják: Vít Nosek, Daniel Klánský
Kamarádi z mokré čtvrti: Tereza Hořejšová, Lukáš Bařák, Jana Prouzovám Lukáš Sládek, Jan Janda, Lucie Charouzová
Inženýři: Andrej Beneš, Matúš Mazár, Lucie Laubová, Michael Skalický, Lucie Plachá, Vít Nosek
Elitáři: Ema Katrovas, Lucie Vagenknechtová, Daniel Klánský, Jakub Turek, Tereza Kerle
Sbor svatých: Pražstí pěvci

vedoucí produkce: PhDr. Ludmila Stránská, vedoucí studia TON
asistenti produkce, PR a propagace: studenti VŠE oboru Arts management
náhled programu
bohužel vyšla jen jediná recence. Jiří, moc děkuji :)

Podruhé bylo Stalo se Slovo inscenováno v Polsku (pod názvem Stało się Słowo). Na díle byly provedeny drobné úpravy. Kromě několika menších škrtů jsem přistoupil k celkové revizi soundtracku, kdy často bylo třeba mírně zvýšit tempo, aby hudba měla větší spád. Operní studio HAMU provedlo mou operu 9. dubna 2015 zazní opera v Centru Kultury Chrześcijańskiej při farnosti Podwyższenia Krzyża Świętego (Povýšení svatého Kříže) v Kłodzku (mapa), 10. dubna kostele Svatého Mikuláše v Nowe Rudě (mapa) a 11. dubna v kostele Povýšení svatého Kříže v Jelenie Góře (mapa) na festivalu Concerti Pasquali. Tyto prostory jsou mnohem větší, než kostel sv. Šimona a Judy, kde jsme inscenovali světovou premiéru, což mělomít výhodu v prostorové dispozici díla. Velkou pomocí nám byla Ewa Źurakowska. Chtěl bych moc poděkovat mstním organizátorům za polskou stranu, jmenovitě pak Kłodzko: P. Julian Rafałko, Janusz Laska, Nowa Ruda: P. Jerzy Kos a v Jelenia Góra: Graźyna Kolarzyk, P. Andzej Bokiej a Michalina Bienkiewicz.

inscenace
dirigent: Robert Kružík
režie: Mlada Kyovská-Šerých pod vedením Martina Otavy
choreografie: Kateřina Votočková
nastudování: Jan Snítil a Jan Fila
zvuk: Josef Pecha
hudební režie: Jan Fila

osoby a obsazení
Máří Magdalena: Hana Dobešová
Ježíš: Jakub Turek
Anděl Utěšitel: Petra Havránková
Šimon Petr: Andrej Beneš
Jan: Vít Šantora
Jakub: Michael Skalický
Pilát: Vít Nosek
Smrt: Eva Kývalová
Veronika: Ema Katrovas, Lucie Laubová
Izaiáš: Matúš Mazár
Šimon z Kyrény: Michael Skalický
Adam: Lukáš Bařák
Eva, Maria Matka Boží, služka: Kateřina Votočková
Ďábel: Matěj Kohout
Opovědník:. P. Krzysztof Łabędź CMF (z nahrávky)
Křikloun: Matúš Mazár
1. žena: Lucie Vagenknechtová
2. žena: Lucie Laubová
3. žena: Ema Katrovas
1. voják: Lukáš Bařák
2. voják: Vít Nosek
Kamarádi z mokré čtvrti, Inženýři a Elitáři, Sbor svatých: Matúš Mazár, Lukáš Bařák, Kateřina Votočková, Michael Skalický, Andrej Beneš, Jakub Turek, Lucie Laubová, Vít Nosek, Ema Katrovas, Eva Kývalová, Alžběta Vomáčková, Varine Mrktchyan, Stefani Dudik, Katarína Mikšíková, Eliška Mourečková, Tereza Růžičková.

vedoucí produkce: PhDr. Ludmila Stránská, vedoucí studia TON

reportáž z Jelenie Góry
plakát pro polské uvedení opery
plakát Concerti Pasquali
náhled programu
recenze a upozornění na projekt: Brama, Panorama

Zpět