Pět písniček na texty Emanuela Frynty
pro soprán a klavír na texty ze sbírky Písničky bez muziky (2003)

I. Tygr
II. Sýček
III. Klokan
IV. Motýl
V. Had

 


I. Tygr
Když tygr jede do Paříže,
nebo i třeba někam blíže,
vždycky si s sebou veze mříže,
protože totiž dobře ví, že
jakmile bude bez mříží,
tak se s ním nikdo nesblíží -
naopak, každý se mu vzdálí.

Ubohý tygr, chudák malý!


II. Sýček
Když jsem koukal na měsíček,
z lesa houkal na mě sýček;
když jsem koukal na měsíc,
z lesa houkal na mě sýc.

Ale nestraš ty mě, sýčku,
nebojím se při měsíčku,
leť si radši k Miluně,
ta má straich i při luně.

III. Klokan
Klokan je divné zvíře,
a strašně naivní -
je věčně bez halíře:
má kapsu - a nic v ní.

Rozhodně líp to dělá
například třeba pes -
ten, že nic nevydělá,
je radši bez kapes.

IV. Motýl
Když se napře velká síla,
máloco jí odolá.
Bůvol skočil na motýla, byla z něho mrvola.

K čemu na motýla skákal,
když se snášel do kytek?
Člověk by až někdy plakal,
jak se chová dobytek.

To je nářku v celém háji
pro tu ránu do týla!
Pod javorem pohřbívají
ubohého buvola.

V. Had

Byl strašidelný starý had
a těžký jako cent,
ten začal život pomlouvat
a chtěl psát testament.

Už v duchu rozdal vše, co měl,
jen na papír to dát -
když najednou se rozpomněl,
že nedovede psát.

I povzdechl si a zaslzel -
a pak se rozesmál
a zavázal se na uzel
a vesele žil dál.

 

Tento, v pořadí již druhý písňový cyklus jsem začal psát na jaře roku 2003 po té, co se mi do rukou dostala knížka s rozkošnými verši Emanuela Frynty (1923 - 1975). Bylo pro mě velmi těžké vybrat těch několik textů pro písňový cyklus, protože většina textů, jak již název sbírky říká, přímo láká ke zhudebnění. Jen pár z nich by se obtížně zhudebňovaly, protože zpěvák by měl velké potíže s deklamací poměrně složitého textu založeného na hlásovkých změnách (např. želva - žalva, aj.). Nicméně určitě se v budoucnu k této fantastické sbírce vrátím a vyberu si další texty. Skladbu jsem určil pro soprán a klavír. Dílko je určeno dětskému publiku, ale i dospělému, které má za úkol pobavit. Původně jsem uvažoval, že by part mělo zpívat dítě, ale v průběhu kompozice jsem zjistil, že napsat písničky, které by byly schopny zpívat děti je velmi obtížné. Snažil jsem se vyjádřit každé zvíře jiným typem hudby. Tygří řvaní v hluboké poloze. Protože jede do Paříže, zvolil jsem stylisaci francouzského chansonu. Sýček houkal na měsíček a proto je předehra in cis a jsou zde rozložené akordy, stejně jako v Beethovenově Měsíční sonátě. Nechtěl jsem "opisovat", ale vzdát mu tím poklonu. Klokan skáče a proto jsem zvolil swingový rytmus, který láká do skoku. Poslední zvíře Had byl asi největším oříškem, snažil jsem se vyjádřit hadí pohyb, který připomíná vlnovku. Grafická i fyzická realizace ji proto přimíná. Cyklus jsem psal pod vedením prof. Jiřího Gemrota. Skladba byla dokončena na začátku června 2003.

Po dlouhém hledání interpretky se partu ujala Barbora Sojková a kolega Jan Rossa, kteří dílo poprvé provedli 26. listopadu 2004 Mansardě Muzea T.G.M. v Rakovníku. Ohlas v tisku
Druhé provední poté proběhlo ve stejném obsazení na skladatelském koncertě Pražské konzervatoře v paláci Pálffy 3. května 2005

 

Zpět Zpět