I. Allegretto
II. Largo (att.)
III. Tempo di Polka (Allegro moderato).
IV. Finale. Poco Allegro ben ritmico

 

Ke kompozici tohoto závažného díla jsem se odhodlal v polovině února 2005 po skončení kompozice Sonáty pro flétnu a klavír. První věta je v sonátové formě. Zvláštností je lyričnost prvního tématu a dramatičnost druhého. Třetí téma je syntézou obou předchozích témat. Vnímavý posluchač možná postřehne drobné hudební souvislosti s mojí předchozí skladbou, které vznikly zřejmě proto, že ne všechno, co bylo třeba k danému tématu říct, bylo řečeno. Samotného mne pak při premiéře v Lipsku překvapil fakt, že tato skladba je mým první dílem, které skutečně zní česky, aniž bych něco takového zamýšlel. Čím je to způsobeno se mi dosud úplně nepodařilo zjistit. Druhá věta je monotematická se značně tragickým vyzněním. Tato část vznikla jako úplně první myšlenka této kompozice. Tato věta je attaca spojená se třetí větou zadržením tónu d1 ve viole, který se stane na začátku třetí věty prodlevou. Tato věta je vlastně Smetanovskou polkou, i když její vyznění je výrazně disonantnější, než by její označení předpokládalo. Má dvě témata. První je charakteristické velkými intervaly, druhé spíše homofonně-paralelní stylizací, které je velmi humorné. Čtvrtá věta, Finale, je opět sonátovou formou o dvou tematech, která jsou odvozena z předchozích temat. Následuje provedení, v němž je několik citátů předchozích témat a tento oddíl je syntézou všech použitých prostředků v celé skladbě. Provedení je ukončeno vypsanou aleatorní plochou. Následuje krátká reprisa a coda. V celém Smyčcovém kvartetu se objevuje ústřední akord (Fes-as-d1-g1-b1-es2), který je citován ve všech čtyřech větách jako jakási finála, každá věta tímto útvarem končí. Skladbu jsem dokončil na konci září 2005. Bohužel jsem již nestihl tuto skladbu předvést svému prvnímu učiteli skladby Doc. dr. Jiřímu Válkovi, jehož vážný zdravotní stav už to neumožňoval. Následující týden zemřel († 6. října 2005).

V lednu 2006 bylo dílo doporučeno k provedení na festivalu Dny soudobé hudby 2006, který proběhne v listopadu 2006.

17. května 2006 zazněla v komorním sále Hochschule für Musik und Theater v Lipsku premiéra této skladby (Kana Akasaka /JPN/, Linda Leharová, Eva Chamilová /SVK/, Jonáš Hájek), garant Reinhard Schmiedel. Premiéru zařídil Jonáš, který zde studuje hru na violoncello.

16. června 2006 zazněl po velkém úspěchu premiéry kvartet podruhé ve Velkém sále Hochschule für Musik und Theater v Lipsku v mírně pozměněném obsazení (Karoline Schulze, Linda Leharová, Eva Chamilová, Jonáš Hájek) v rámci projektu Viola Plus (Garantkou projektu byla Prof. Tatjana Masurenko). Těsně před provedením skladby se strhlo při provedení Pendereckého Cadenzy pro sólovu violu krupobití, které napáchalo ohromné škody po celém Lipsku včetně našeho auta. Fotogalerie z koncertu a výletu do Lipska. Po nějakém čase jsem dokonce zaslechle, že bych svou skladbu měl přejmenovat na Kruppenquartett :).

6. listopadu 2006 v rámci festivalu Dny soudobé hudby 2006 zazněla česká premiéra této skladby se uskutečnil v sále Konzervatoře a ladičské školy Jana Deyla v podání Stamicova kvarteta. Koncert pořádala Společnost českých skladatelů (člen Asociace hudebních umělců a vědců AHUV). Provedení bylo mimořádně špatné. Kritika

Dne 30. ledna 2007 se v Atriu na Žižkově uskutečnil koncert věnovaném mému dílu. Skladbu přednesli fantasticky Karoline Schulze, Eduard Bayer, Eva Chamilová a Jonáš Hájek. Fotogalerie z koncertu. Škoda, že si asi hodně dlouho počkám, než svůj Kvartet zaslechnu znovu v tak dobré interpretaci. Kritika

Zpět