I. Maestoso
II. Lento meditativo
III. Moderato
IV. Presto
V. Vivo
VI. Elegie. Adagio doloroso
VII. Toccata. Vivace frenetico. Adagio spirito

Tuto, pro interprety dosti obtížnou, skladbu jsem začal skicovat téměř ihned po ukončení práce na Fantazii pro komorní soubor v dubnu 2002. Při její kompozici ve mě vznikl jakýsi "přetlak", kterého jsem se musel zbavit. V sedmi větách ukazuji na rozličné problémy tohoto světa, který nemá příliš pozitivních východisek. V šesté větě např. postavení osamělého člověka na okraji společnosti, který nikoho nemá, zobrazeného sólovou violou. Využil jsem velmi široké spektrum výrazových prostředků vycházejících z novoklasicismu, modality, postexpresionismu, serialismu, horizontálního dodekafonismu, řízené aleatoriky až k tembrovým prvkům (melodické využití čtvrttónů v 3. větě). Snad se mi podařilo využít všechny tyto techniky Nové hudby tak, aby vznikl organický celek. Každý nástroj má v jedné větě cadenzu. Název díla symbolizuje roztříštěnost naší civilizace, ne, jak by se mohlo po poslechu zdát, střípky - jako hudební elementy různých technik a tudíž střípky ze světa soudobého hudebního jazyka, který může nepředstavitelně rozmanitý. V II. větě to jsou sólové housle, v V. violoncello a v VI. viola. V. věta symbolizuje stereotyp světa. Celý program je ovlivněn existencionalismem. Na konci VII. věty je krátký citát gregoriánského organa Et ressurexit.... Citát je v pararelním šestizvuku. V samotném závěru je koda, která cituje úvod I. věty. Je to smíření s danou skutečností. Skladbu jsem psal pod dohledem Prof. Ivana Kurze. Dokončil jsem jí pak s prof. Jiřím Gemrotem v prosinci 2002.

Provedení skladby byla velmi dlouho odkládáno z důvodu hledání interpretů, kterých se jako potenciálních adeptů vystřídalo celkem dost (postupně 2 houslisté, 4 violisté a 2 violoncellisté).
Premiéra této skladby zazněla 7. ledna 2004 Jeremiášově síni v Českých Budějovicích v provedení Alexeje Aslamase, Víta Kubíka a Jonáše Hájka.
Další provedení proběhlo dne 10. února 2004 na autorském večeru z tvorby Jana Fily a Lukáše Sommera v paláci Pálffy. Bylo provázeno nesnázemi, protože houslista při prvním akordu zlomil smyčec. Toto provedení ale vešlo do dějin, protože o této nehodě věděla rázem téměř celá konzervatoř a hudební věda :).

Zpět