Trakllieder
pro vysoký hlas a čtyři hráče na verše Georga Trakla (2008-9), dur. 16'

I. De profundis

Es ist ein Stoppelfeld, in das ein schwarzer Regen fällt.
Es ist ein brauner Baum, der einsam dasteht.
Es ist ein Zischelwind, der leere Hütten umkreist -             
Wie traurig dieser Abend. 

Am Weiler vorbei               
Sammelt die sanfte Waise noch spärliche Ähren ein.            
Ihre Augen weiden rund und goldig in der Dämmerung         
Und ihr Schoß harrt des himmlischen Bräutigams.         

Bei ihrer Heimkehr              
Fanden die Hirten den süßen Leib   
Verwest im Dornenbusch.     

Ein Schatten bin ich ferne finsteren Dörfern.
Gottes Schweigen               
Trank ich aus dem Brunnen des Hains.   

Auf meine Stirne tritt kaltes Metall.               
Spinnen suchen mein Herz.            
Es ist ein Licht, das meinen Mund erlöscht.               

Nachts fand ich mich auf einer Heide,   
Starrend von Unrat und Staub der Sterne.           
Im Haselgebüsch
Klangen wieder kristallne Engel.  

I. De profundis (překlad Radek Malý, 2005)

Je strniště, do nějž padá černý déšť.
Je hnědý strom, jenž stojí osamocen.
Je sykavý vítr, jenž krouží kolem prázdných chýší
Je smutný tento večer.

U osady
osiřelé děvčátko sbírá ještě řídké klásky.
Její oči, kulaté a zlaté, kochají se v šeru
a její klín čeká nebeského ženicha.

Cestou domů
pastýři nalezli to sladké tělo
tlející v zrní.

Jsem stín, daleko od chmurných vesnic.
Boží mlčení
pil jsem ze studny háje.

Na mé čelo sahá studený kov,
pavouci hledají me srdce.
Je světlo, jež v mých ústech vyhasíná.

V noci na vřesovišti našel jsem sám sebe,
pokrytého špínou a prachem hvězd.
V lískových keřích
zazněli opět křišťáloví andělé.

II. Im Winter

Der Acker leuchtet weiß und kalt.       
Der Himmel ist einsam und ungeheuer.          
Dohlen kreisen über dem Weiher
Und Jäger steigen nieder vom Wald.               

Ein Schweigen in schwarzen Wipfeln wohnt.   
Ein Feuerschein huscht aus den Hütten. 
Bisweilen schnellt sehr fern ein Schlitten               
Und langsam steigt der graue Mond.   

Ein Wild verblutet sanft am Rain       
Und Raben plätschern in blutigen Gossen.
Das Rohr bebt gelb und aufgeschossen.  
Frost, Rauch, ein Schritt im leeren Hain.    

II. V zimě (překlad Radek Malý, 2005)

Na poli chladný bílý třpyt.
Ohromné nebe je tak opuštěné.
Hejno kavek nad tůň se žene,
lovci jdou z lesa, panuje klid

Mlčení dlí v černých korunách.
Svit ohňů z domků měkce plane.
Chvílemi z dálky zazvoní saně,
šedavý měsíc stoupá v tmách.

Šelma má roztržený bok,
havrani v stružkách krve brouzdají se.
Vyzáblý rákos žlutě chví se.
Mráz, kouř a v prázdném háji krok.

III. Melancholie des Abends

- Der Wald, der sich verstorben breitet - 
Und Schatten sind um ihn, wie Hecken.
Das Wild kommt zitternd aus Verstecken,          
Indes ein Bach ganz leise gleitet 

Und Farnen folgt aus alten Steinen
Und silbern glänzt aus Laubgewinden.   
Man hört ihn bald in schwarzen Schlünden -         
Vielleicht, daß auch schon Sterne scheinen. 

Der dunkle Plan scheint ohne Maßen, 
Verstreute Dörfer, Sumpf und Weiher, 
Und etwas täuscht dir vor ein Feuer.             
Ein kalter Glanz huscht über Straßen.

Am Himmel ahnet man Bewegung,  
Ein Heer von wilden Vögeln wandern               
Nach jenen Ländern, schönen, andern.
Es steigt und sinkt des Rohres Regung.

III. Melancholie večera (překlad Radek Malý, 2005)

-Les, jenž se mrtvě rozpřahuje -
a stíny kolem něj jak ploty.
Divá zvěř v skrýších svůj strach krotí
a potok tiše přeskakuje

kameny, klouže po kapradí
a stříbrně se v listech leskne.
Pak z černých děr zní voda teskně -
snad hvězdy svitem už tmu hladí,

Na temné pláni tiše leží
rozseté vísky, rybník, močál.
V tom oheň hrát si s tebou počal,
chladný třpyt ulicemi běží.

V nebi lze tušit pohyb, stíny.
Divocí ptáci v houfu táhnou,
po jiných krásných krajích prahnou.
Zvedá se, klesá stéblo třtiny.

Pro svůj další písňový cyklus jsem zvolil verše rakouského expresionistického básníka Georga Trakla (1887 - 1914). Jeho texty, se kterými jsem se seznámil předchozí zimu mne velmi zaujaly svou lyričností a přesto vysokou expresivitou výrazu. Zřejmě to bylo i tím, že autor veršů byl přibližně mého věku. Práci na této skladbě jsem začal na počátku dubna 2008 jako poslední skladbu v kompoziční třídě Jiřího Gemrota na Pražské konzervatoři. Práce neprobíhala soustavně, během práce na tom cyklu jsem napsal několik dalších skladeb. Dílo získalo finální tvar na konci září 2009.
Zvolil jsem obsazení vysoký hlas, flétna (pikola), violoncello, klavír a bicí nástroje (vibrafon, zavěšený činel, tam-tam, triangl, 2 tom-tomy). Využil jsem do té doby pro mne zcela novou kompoziční metodu a sice místy důsledně prokomponovaný atonální kontrapunkt s mnohavrstevnatou motivickou prací střídaný s homofóními úseky.

Premiéra se uskutečnila na festivalu Dny soudobé hudby 2010 24. listopadu v Galerii HAMU v podání Terezie Švarcové, Zuzany Bandúrové, Jonáš Hájka, Marie Wiesnerové a Markéty Mazourové.

Zpět