Zachodí slnečko
ze Zálesí, Luhačovice

Zachodí slnečko za širokú horu,
rady by kravičky, rády by ke dvoru.

Kravičky ke dvoru, kravařky ke stolu,
k otcovi, mateři, k téj dobrej večeři.

Večeřa na stole, užičky v komoře,
kdo vám pro ně pujde, dyž mňa tu nebude?

Ja pro ně nepujdu, ja vaša nebudu.
kera vaša bude, nechť vam pro ně ide.

Záleské písně z okolí Luhačovic, zapsal Josef Černík, SNK Praha, str. 51, č. 14

Janík, Janík
valašská

Janík, Janík, čirý zbojník,
vieš po horách každý chodník.

V noci ideš, v noci prijdeš,
nikdá mi nič nedoneseš,

len košelku urosenú
a šabličku zkrvavenú.

Čičibeli, syn muoj malý!
Bych veděla, že si taký,

jako je tvoj otec kliatý:
Na kusy bych tě trhala,

strakám, vranám rozházala.
Žena moja premilená!

Jako si sobě [za]zpievala,
keď si syna kolísala?

Veď som si já nezpievala,
len som mu tak povedala:

Čičibeli, syn muoj milý!
Bych vedela, že si taký,

jako je tvoj otec dobrý:
Vo víně bych tě kúpala,

do šarlatu povíjala.

ze sbírky Láska a smrt, uspořádal František Halas a Vladimír Holan, Odeon, Praha 1984, str. 67

Tato drobná kompozice vznikla jako první dílo v kompoziční třídě Prof. Václava Riedlbaucha na HAMU. Pan Profesor mne vyzval, abych vytvořil skladbu pro smíšený sbor amatérské úrovně, kterou by bylo možno poslat do skladatelské soutěže Festivalu sborového umění Jihlava 2012. Rozhodl jsem se zvolit lidovou poesii. Pro v konečném pořadí druhou píseň jsem vybral báseň ze souborné sbírky Františka Halase a Vladimíra Holana Láska a smrt. Nalezení textu k druhé (v konečném pořadí první) písni jsem musel navštívit knihovnu Etnologického ústavu AV ČR. Velké poděkování patří paní doktorce Ludmile Kopalové, která mi výrazně pomohla s hledáním potřebné literatury.
Kompozice čeká na svou premiéru.

Zpět