Salve, Regina, mater misericordiae, vita, dulcedo et spes nostra, salve. Ad te clamamus, exules filii Hevae. Ad te suspiramus gementes et flentes in hac lacrimarum valle. Eia ergo, advocata nostra, illos tuos misericordes oculos ad nos converte. Et Jesum, benedictum fructum ventris tui, nobis post hoc exsilium ostende. O clemens, o pia, o dulcis Virgo Maria.

 

Toto poměrně rozsáhlé moteto vzniklo během několika dní v srpnu 2004. Použil jsem mnoha technik, včetně kontrapunktu (fuga před závěrečnou kódou). V této skladbě je možné poznat vlivy sborové faktury Francise Poulenca, Krzysztofa Pendereckého či Arvo Pärta, které v tomto oboru považuju za největší mistry 20. století a jejichž tvorbu považuji za prototip soudobé hudební faktury. Skladbu jsem mimo jiné konzultoval s Vincentem Rigotem na Conviviu 2004 pořádaném Společností pro duchovní hudbu. Při kompozici této skladby jsem nemyslel na potenciální provedení, protože po zkušenostech se studováním Třech motet v Canti di Praga jsem se rozhodl, že pokud budu dále setrvávat v tomto sboru, už nikdy nebudu chtít zde studovat moji skladbu. Inu, doma není nikdo prorokem. Tuto skladbu jsem si psal pro radost do šuplíku :). Vše se změnilo na výše zmiňovaném Conviviu, kde jsem se seznámil se Stanislavem Mistrem, sbormistrem komorního sboru Pražští pěvci, který o tuto skladbu a Tři moteta projevil velký zájem a v říjnu 2004 mi natočil demosnímek (multitrack).

Skladbu mi doporučil Jan Bernátek poslat do komise pro Dny soudobé hudby , která jí na sklonku ledna 2005 doporučila k uvedení na Dnech soudobé hudby 2005. Původně jsem zamýšlel, že skladbu společně se Třemi motety provedou Pražští pěvci se sbormistrem Stanislavem Mistrem, jehož sboru členem jsem se mezitím stal, ale bohužel díky nedostatku finančních prostředků se toto vystoupení neuskutečnilo. Skladba byla provedena na koncertě pořádaném Společností českých skladatelů (člena Asociace hudebních umělců a vědců AHUV) a Společností pro duchovní hudbu v rámci festivalu Dny soudobé hudby 2005 dne 14. listopadu 2005 v podání Pražskéko katedrálního sboru se sbormistrem Josefem Kšicou společně se staršími Třemi motety pod souhrným názvem Čtyři moteta.

Zpět