V současné době po II. vatikánském koncilu není jednoduché uplatnit v liturgii greogoriánský chorál. Osobně to jako varhaník řeším improvizacemi o velkých svátcích v rámci slavnostní liturgie. Je škoda, že při současné praxi v národních jazycích téměř odpadá možnost využití této nepřeberné pokladnice inspirace zvláště tam, kde není k dispozici schola. Lepší je situace na větších kůrech, které mají v liturgii k dispozici větší hudební prostor, jež umožňuje větší shromáždění věřících. Varhaník v méně pokrokových farnostech má naopak pocit užívání zakázaného ovoce.
Kořeny této skladby spadají až do srpna 2009, kdy jsem byl na letní škole duchovní hudby Convivium v želivském premonstrátském klášteře. Kromě sborového zpěvu jsem se též navštěvoval varhanní třídu s varhaníkem od Svatého Ludvíka na Ostrově (St. Louis En I'lle) v Paříži Vincentem Rigotem. Hlavní náplní byla improvizace na gregoriánský, případně protestantský chorál. V těch dnech nás opustil můj učitel z hudební vědy (jež působil i zde na HAMU jako pedagog kompozice) prof. Milan Slavický. Má improvizace na závěrečném koncertu letní školy na adventní introitus Rorate coeli (Rosu nám dejte, nebesa) tak byla věnovaná jeho památce. Na podzim 2014 jsem se rozhodl pustit do dalšího varhanního cyklu. Volba padla na inspiraci gregoriánským chorálem. Po mírné revizi první části jsem přistoupil ke kompozici dalších částí. Vznikly tak fantazie na celoročně užívanou antifonu Asperges me, Domine, hyssopo et mundabor (Rač yzopem mě pokropit), dnes nejběžněji užívané latinské ordinarium Missa mundi (Mše světa, v některých pramenech nazývaná též Missa primitiva, z ní pak citace z Kyrie, Sanctus a Agnus Dei) a adventní communio Ierusalem surge (Povstaň, Jeruzaléme).
Kompozice je věnována Drahoslavu Gricovi, který ji 24. února 2015 přednesl v Sále Martinů na HAMU na koncertě Katedry skladby..
Zpět |